Úskalí řízení obytného automobilu se dají vytušit už na první pohled. Je vysoký, je široký a je dlouhý. Alespoň s porovnáním s klasickou dodávkou, kterou řídilo už mnoho běžných řidičů. Ty rozměry neplatí vždy, nejsou pravidlem, ale u většiny obytných vozů je tomu tak. Co se týče výšky. Vozy nedosahují nijak přehnané výšky, že by měla být nějak častou být komplikací. Je ale dobré tuto výšku automobilu mít ve své paměti, protože se díky tomu můžete na dovolené vyhnout nepříjemné situaci, kdy neprojedete pod nějakým mostem. Může se to stát na silnicích nižších tříd. Taky si dávejte pozor na cestách, kterými jste zvyklí jezdit často osobákem. Tam, kde pod větvemi stromů projedete naprosto v klidu, s obytným autem můžete drásat střechu.
Častější komplikací může být i větší šířka. Najednou potřebujete na všechno více místa. Je nutné zapomenout na zažité manévrování s osobním automobilem. To co se vám zdá, jako dostatečně široký průjezd, může být pro obytný vůz úplně na hraně. Šetřete si pot na čele na nějaké sportovní aktivity na dovolené a nekomplikujte si jízdu mezi něčím, co sice projedete, ale systémem s neuvěřitelným manévrováním s plynem volantem a brzdou.
Kapitolou samou pro sebe je délka obytného vozu. U mnoho typů přesahuje půdorys automobilu i mnoho metrů za zadní nápravu. To za následek takzvané zametání zádi vozu, které se projevuje hlavně při parkování, ale také v prudkých zatáčkách, které najdeme hlavně v horských serpentinách. Při projíždění těchto „vraceček“ je zapotřebí tlačit vůz více ke středu silnici a tam, kde to provoz dovoluje se třeba dostat i lehce do protisměru.
Na parkovišti si pak dávejte pozor na okolí místa, kam chcete svůj obytný automobil umístit. Délka a šířka vozu totiž znatelně rozšiřují plochu, která je potřebná k otočení auta a navedení ho správným směrem. Jak je v úvodníku zmíněno, je dobré si všechno tohle dopředu někde vyzkoušet.