Smrt a závist

Ela stála a dívala se. Zas a znovu si ho prohlížela. Věděla přesně jak vypadá a uměla si ho vybavit i když se na něj nedívala. Měla ten prstýnek už od jejich třetího výročí. Leo ji ho koupil v době, kdy spolu byly tři roky. Byly na něm dva motýli spojení v jednom křídle tvořící srdce. Jenže, kde je mu dneska konec? Ne prstenu, ale Leovi… chybí ji, moc, ale ví, že se už nevrátí. Bohužel. Proč musel zemřít zrovna on? Kdyby… Ela se rozpláče. Proč se s ní vůbec kamarádila. Proč té mrše věřila? Nenávidí ji! Kdyby mohla zaškrtila by ji holýma rukama. Kdyby mohla… ale nemůže to věděla Ela až moc dobře. Zase se rozbrečela. Měla by se vyspat. Nespala pořádně už asi měsíc. Jen brečela. Skoro ani nejedla. Ela začala vzpomínat. Kdysi se potkali. Na jednom hudebním táboře, kde se dali dohromady. Začali spolu chodit a chodili přes tři roky. Byly spolu šťastní. Nikdo neviděl důvod proč by to mělo zle dopadnout. Elina nejlepší kámoška Anička jí pak, ale zradila. Napsala mu, že ho nemiluje a že má jiného. Na Lea však zapůsobila Aninina slova jinak než chtěla. Záviděla Ele, že má nejhezčího kluka z celé školy. Doufala, že ji nechá a ona bude ta milá a hodná se kterou se dá dohromady. Efekt byl však opačný. Nejen, že se Leo velmi ošklivě pohádal s Elou a ta se z toho nervově zhroutila, ale taky se rozhodl, že když ztratil svou jedinou lásku. Lásce, které byl ochoten obětovat svůj život. Ano! Už se pevně rozhodl, vzal mobil a vytočil jediné číslo, které ho zajímalo. Zvedla to ani ne po minutě a půl. Haló? Lásko jsi to ty? Prosím mluv se mnou. Chlapec se rozhodl promluvit. Miloval jsem tě. A ty si mě zradila. Hlas se mu v půli věty zlomil. Nezradila! Rozeřvala se na něj vůbec nechápala proč ji nevěří. Sama pořádně nevěděla co se stalo a bála se, že to opravdu špatně dopadne. A taky dopadlo… Leo se s domnělou ztrátou své jediné lásky, nedokázal vyrovnat a skočil z mostu. Před tím než skočil si zul botu a zatížil jím dopis pro Elu. Psal jí v něm, že ji miloval a ať už to byla pravda nebo ne on to musel udělat. Nemohl se přece s ní rozejít, dát tím za pravdu Aně, a chodit s ní bez ohledu na Elu. Přiznal se, že Anna nebyl první, kdo mu o něčem takovém řekl. Dva jeho kámoši se s ní prý jednou potkaly a ona byla s nějakým klukem. Nechtěl s ní o tom mluvit, protože si nechtěl připadat jako na výslechu. Nechtěl zkazit dobrou atmosféru. Bál se, že to všechno pokazil. Nechtěl se s ní rozejít, ale teď už vážně nemá na vybranou. Dopis končí dvěma slovy: Odpusť mi. Druhý den policie musí Ele odevzdat dopis. Vždyť by jim stejně na nic nebyl. Když ho Ela dočte připadá si jako blázen. Vždyť ona ho milovala celou tu dobu! Nikdy mu nebyla nevděčná a nevěrná. Vždyť ten kluk co s ním byla tentokrát venku byl její bratránek co bydlí v Anglii a přijel na návštěvu. Chytila záchvat vzteku a začala rozbíjet vše kolem sebe. Vzala zrcadlo a prudce jim mrštila o zem. Takhle rozbila ještě spoustu různých skleněných a porcelánových postaviček. Pak chytla jeho fotku. Usmíval se… Ze zadu bylo napsáno: Budu tě milovat až do smrti. Tentokrát, když to psal, ještě neměl páru co se stane. Ani netušil jak pravdivá budou tahle slova jednoho dne. Pak jí něco napadlo. Kdysi mu přísahala, že bez něj nebude žít a ani dál dýchat. Už nechce ani dýchat. Nechce. Napustila si vanu plnou teplé vody. Na zeď napsala tužkou: On se zabil, protože myslel, že o mě přišel. Ale já o něj přišla doopravdy. Vlezla do vany. Vyfoukla a … tma … už nic necítila … jen tmu… Věděla, že umírá, ale teď už jí to bylo jedno, vždyť proč by měla žít, vždyť on už tam na ni čeká… Určitě!