Most

„Lathová!“ Amanda se líně zvedne. Už ví co ji čeká. Nic zajímavého. Pouze vysvědčení. Všichni se na něj těší, ona ne. Ví co má nic vzrušující dílo. Jen dvě dvojky. Jindy by byla šťastná a ž na půdu, ale teď… teď je to jiné a ona ví proč. Může za to on. Vlastně nemůže, nebo jo? Hrozně ji chybí. Úplně ji zlomil srdce. Proč to udělal? Prý musel, ale tomu Amy nevěří. Vždyť ona taky nakonec neskončila, když ji umřely oba rodiče i s mladší sestrou a teď musí žít s babičkou. Neskočila, protože ji v tom zabránil. Přemlouval ji a nakonec ji ukecal. Pak spolu začaly chodit a ona zase poznala štěstí a smích. Ale teď? Co má teď dělat? Nešťastná jde městem. Nikdo si ji nevšímá. Každý má své starosti, než aby si ji všiml. Teď už není nikdo, kdo by ji od skoku odradil. Rozhoduje se během pár vteřin. Ano! Musí! Pak budou zase spolu. Vysvědčení opatrně pokládá na zábradlí. Zatíží ho kamenem a z deníku vytrhne list papíru. Na něj napíše své poslední řádky: Odradil mě od toho abych skočila. Teď skočil on sám. Proč bych nemohla taky? Postavila se na zábradlí. A… skočila. Na chvíli se jí zdálo, že letí. Pak se ale ozvalo šplouchnutí a rána a … tma …

 

Amy skočila, protože její přítel skočil taky. On sám ji kdysi odradil od skoku. Teď však skočil sám… Amy se už nikdy nedozví proč. Chlapec měl nádor na mozku a neuměl se s tím vyrovnat. Doufal, že na něj Amy zapomene… Ale nezapomněla…