Absurdita Vánoc

O Vánocích se píší dva druhy článků. První je o tom jak jsou lidé v této době šťastní a ten druhý o tom, kolik za to štěstí utratíme peněz. Takže si myslím, že můj článek už Vánoce ohrozit nemůže.

Absurdita Vánoc

„Šťastné a veselé“, „Hezké svátky“, „Buďte na sebe hodní, jsou přece Vánoce“ to a mnoha dalších známých prupovídek slyšíme v poslední době čím dál častěji a není divu, vždyť Vánoce jsou už za dveřmi.  Ale jaký je význam tohoto dnu jako takového?

Kde se Vánoce vlastně vzali? Slavíme je celý život, slavili je už naši rodiče a prarodiče, a když nepřišel konec světa, budeme je slavit dál. Většina lidí by řekla, že jsou tady od narození Ježíška v Betlémě, což vlastně mají Vánoce připomínat a symbolizovat. Ale málo kdo už ví, že Ježíš se nenarodil v prosinci a tudíž slavení Vánoc začíná postrádat smysl. Za tento zvrat může církev, která při obracení pohanských Evropanů potřebovala významný svátek a při tom ho do kalendáře umístit tak, aby pohanům nebyl příliš proti srsti a zvykům. A tak se letní nerození Krista přesunulo na významný pohanský svátek a tak se nám narodil v jesličkách Ježíšek.

 

Klidné svátky – to by mělo být synonymum pro Vánoce, kde si všichni užívají pohodu, klid a tu spoustu sněhu, co napadne každý rok. Ale vážně to tak je? Čím dál víc lidí nechává nákup dárků na poslední chvíli, takže i na Štědrý den jsou supermarkety plné spěchajících lidí. Všude jsou řady nervózních lidí, kteří se mačkají ve frontách, u pokladen, kádí s kapry ale i před výběrem vánočního stromečku. Postávají, znervózňují sebe i okolí, podupávají si navzájem nohy a jsou čím dál protivnější. Ti co nenechávají vše náhodě a poslední chvíli stresují už aspoň měsíc předem.  Pečou cukroví a rozčilují se nad zdražováním všeho, co zrovna potřebují.

Někteří se snaží všemu šílenství a nákupní horečce uniknou výletem do hor nebo zahraničí. Ale vážně jsou přelidněné sjezdovky a drahé skipasy tím nejlepším jak strávit tento volný čas?

Šťastné a veselé Vánoce v kruhu rodiny – ideální předpoklad stráveného času. A tak i moje rodina se snaží přiblížit tomuto ideálu a tak krom každodenní kritiky mé snahy zavděčit se jim, je tu i povinný oběd a večeře ve svátečním, několik fotek u stromečku pro příbuzné, nucené úsměvy, napjaté ticho a protivné vrčení odváží-li se člen osazenstva během večeře zvednout od stolu. Přetvářka a hraní si na velkou a šťastnou rodinu, ale kvůli čemu?

Ztrácí se nám smysl Vánoc jen díky konzumnosti dnešní společnosti, nebo si za to můžeme sami? Proč na sebe lidé mají být hodní vážit si jeden druhého jen proto že je nějaký svátek, proč na sebe nemůžeme být takový pořád?