Postavení ženy v antickém Řecku

Postavení ženy v antickém Řecku

Ženy v dnešních vyspělých zemích se stále více prosazují, a to prakticky ve všech směrech. Mohou se zaměřit na svou profesní kariéru, budovat své postavení v politice, být úspěšnými sportovkyněmi a zároveň mít i dobře fungující rodinu. Zkrátka a dobře, po staletích vývoje společenských pravidel, zejména v Evropě a Severní Americe, se žena muži vyrovná v každém ohledu. Ne tak ženy, které kdysi žily v antickém Řecku.

Starověké společenské kodexy byly založeny především na patriarchálním uspořádání, a to i tehdy, když se jednalo na svou dobu o dost vyspělé městské státy. V Řecku jak známo hrály nejvýznamnější roli Athény a Sparta. Obě města se lišila, ale určovala pravidla závazná pro všechny své občany. Jistý rozdíl byl jen v tom, na jakém společenském žebříčku se dotyčný člověk (a především žena) nacházel.

Podívejme se nejprve na ženy v Athénách. V zásadě bychom je mohli rozdělit do tří kategorií – žena z vyšších vrstev, tedy bohatá, žena z nižších vrstev, tedy z chudiny a otrokyně. Obecně platilo, že žena je v nejlepším případě až na druhém místě za mužem. Často však ještě níž. Jejím hlavním úkolem bylo dobře sloužit svému manželovi, starat se o děti, vést domácnost a dělat všechny další práce, které muž považoval pro sebe za nedůstojné. Sama nesměla opouštět domov, v domě se mohla pohybovat jen v určených částech a musela udělat vše, co jí muž nařídil. Aby se angažovala například v politice, nepřicházelo vůbec v úvahu. Muž se samozřejmě mohl stýkat i s jinými ženami a své manželce se nemusel z ničeho zpovídat. Žena z bohaté a vysoko postavené rodiny měla aspoň tu výhodu, že nebyla odkázána na celodenní pracovní zátěž jako jiné ženy. Na takové věci měla své otrokyně. Otrokyně pak pochopitelně neměly vůbec žádná práva a nebylo nic zvláštního na tom, že svému pánovi sloužily i jako objekt sexuálního zájmu. Vlastní manželka to mohla jen a jen tolerovat. Její názor nebyl důležitý a vlastně o něj ani nikdo nestál.

Sparta byla přece jen o poznání tolerantnější. Jak známo, tady stát jasně určoval život všem svým lidem. Na nějaké zvláštnosti nebyl prostor. Všechny děti byly od sedmi let vychovávány v táborech, kde se nejen v jistém smyslu vzdělávaly, ale hlavně se cvičily ve vojenském umění. Ženy nebyly výjimkou. Samozřejmě, že i zde sloužily ženy jako rodičky, milenky a domácí služky, ale v určitém směru se jim dostávalo podobného postavení jako mužům. Týká se to hlavně vojenského výcviku. Jako nositelky příštího života se dokonce do nějaké doby těšily lepšímu společenskému uznání.

Antické Řecko se na ženu dívalo asi tak jak se ještě dnes dívají mnohé státní útvary třetího a muslimského světa. Žena s minimem práv, pokud vůbec nějaké má, která je vždy připravena postarat se o svého muže, děti a celou domácnost, bez možnosti výrazněji prosadit své názory. Zrovna nedávno byla v Somálsku ukamenována třináctiletá dívka za cizoložství. Podle místního práva se „provinila“ tím, že ji znásilnili tři muži. Pokud se antický muž z nějakého důvodu rozhodl svou ženu například zbít, mohl tak učinit aniž by se musel z toho zodpovídat. Žena tedy rozhodně nebyla brána jako právoplatný člen společnosti se všemi svobodnými právy a povinnostmi. Náš dnešní evropský svět je takovým podmínkám již naštěstí na hony vzdálen.